Jak dlouho pracujete ve vodárenství? Jaké byly vaše začátky?
Ve VODÁRNĚ PLZEŇ jsem si prošel všechno tzv. od píky. Začínal jsem jako strojník v čistírně odpadních vod, později jsem si dodělal vzdělání, povýšil na vedoucí funkce, a nakonec se stal generálním ředitelem. Dnes jsem členem představenstva VODÁRNY PLZEŇ a předsedou představenstva SOVAK ČR. Ve vodárenství působím už 42 let.

Jak hodnotíte svůj první půl rok ve funkci předsedy představenstva SOVAK ČR?
Členem představenstva SOVAK ČR jsem od roku 2001, takže jsem měl poměrně přesnou představu o tom, co mě čeká. V loňském roce byl klíčový náš vstup do Hospodářské komory, kde jsme založili pracovní skupinu Vodárenství a stali se tak připomínkovým místem pro nově vznikající legislativu. Dále se pan ředitel Vlasák stal členem Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Velmi oceňuji podstatné zlepšení, které přinesl do sdružení jako ředitel a jak je kvalitně personálně obsazena kancelář SOVAK ČR.

Jaký je váš názor na regulaci českého vodárenství?
V České republice máme velmi propracovaný systém regulace zahrnující ministerstva financí, zemědělství, životního prostředí a dále řadu dalších kontrolních orgánů na celostátní i místní úrovni. Primární slovo mají ale vlastníci – tedy města a obce. V ČR máme zhruba 6800 vlastníků vodárenské infrastruktury a o ceně vody rozhodují každoročně právě oni.

Velkým tématem českého vodárenství je sucho. Co by měla ČR v tomto ohledu udělat?
Nejdůležitější je dle mého názoru obnova přivaděčů, které propojují jednotlivé vodohospodářské skupiny. Na zahájení už pracuje Ministerstvo životního prostředí a následně bude pro delší časové období pokračovat Ministerstvo zemědělství. Dále je třeba vybudovat nové vodní nádrže, abychom měli dostatečnou kapacitu vody pro úpravny vody.

Jaký je dnes stav českého vodárenství ve srovnání se světem?
Po technologické stránce jsme na úrovni západních evropských zemí. Po revoluci jsme samozřejmě neměli dostatečné technologické nástroje. Dnes jsme na tom už velmi dobře.
Ze zpráv za první dva roky vyplývá, že u větších vlastníků je obnova vodárenské infrastruktury kvalitnější než u menších subjektů. Často je to důsledkem velmi nízkých cen vody v malých obcích.
A v jakém stavu je česká vodárenská infrastruktura?
Stav infrastruktury může být velmi rozdílný. K porovnání skvěle poslouží benchmarking, který zavedlo Ministerstvo zemědělství. Ze zpráv za první dva roky vyplývá, že u větších vlastníků je obnova vodárenské infrastruktury kvalitnější než u menších subjektů. Často je to důsledkem velmi nízkých cen vody v malých obcích. Z nízkého vodného a stočného totiž není možné hradit řádnou obnovu a v některých případech dochází až k „vybydlení“ vodárenského majetku.

Podle zákona ale mají mít všichni vlastníci zpracované plány obnovy.
Někteří vlastníci plány obnovy nemají a někteří ani nevědí, že je mají mít. Plán obnovy ale sám o sobě nestačí, je třeba mít na jeho plnění finanční prostředky. Je třeba stanovit takovou cenu vody, která garantuje dostatek finančních prostředků na obnovu veškerého vodárenského majetku. Nebo ponechat nízkou cenu vody a hradit obnovu z obecního rozpočtu.

Pokud chce ale obec obnovu vodárenské infrastruktury dotovat z vlastních prostředků, měla by o tom své občany informovat. Může se totiž stát, že vodné bude v případě dotující obce stát např. 30 korun a v obci, kde je obnova hrazena řádně z vybraného vodného a stočného 50 korun. Lidé by informace o dotacích měli vědět.
Někteří vlastníci plány obnovy nemají a někteří ani nevědí, že je mají mít. Plán obnovy ale sám o sobě nestačí, je třeba mít na jeho plnění finanční prostředky. Je třeba stanovit takovou cenu vody, která garantuje dostatek finančních prostředků na obnovu veškerého vodárenského majetku.
Může v tomto ohledu pomoci i benchmarking?
Ano, ve výstupech z benchmarkingu se dozvíte řadu klíčových informací. U jednotlivých společností najdete, kolik dávají do obnovy, oprav, na mzdy atd. Na webových stránkách Ministerstva zemědělství je velmi přehledná prezentace jednotlivých výsledků.

V čem pomohly dotace z evropských fondů a co nás čeká do budoucna?
Rozhodně nám dotace pomohly postavit a zrekonstruovat čistírny odpadních vod či tisíce kilometrů vodovodů, kanalizací. Určitě to svůj smysl mělo. Do budoucna dotační zdroje už ale nebudou tak významné, a proto je důležité myslet na samofinancovatelnost. Na obnovu si budeme muset našetřit. Prostředky musíme vybrat ve vodném a stočném.

Pokud chce vlastník odpovědně vybrat soukromého či veřejného provozovatele, jak by měl postupovat?
Doporučoval bych najmout poradenskou firmu, která vyhodnotí všechny alternativy. Pokud vyjde ekonomicky výhodněji soukromé provozování, vlastník vyhlásí výběrové řízení, stanoví si podmínky výběru. Podle mého názoru je zisk u soukromých provozních společností dnes už tak regulovaný, že velký být ani nemůže.

Bude-li chtít město či obec majetek provozovat sama, musí se dohodnout s předchozím provozovatelem. Stavět dnes novou společnost na „zelené louce“ totiž není jednoduchá ani levná záležitost.
Logicky soukromník víc dbá na to, aby byl efektivní, lépe udržuje zařízení, optimalizuje provozní náklady. Městské společnosti často nechají většinu aktivit na najatém managementu a pak záleží na něm, jaký velký je jeho zájem zajistit nákladově efektivní provoz a společnost dále rozvíjet.
Každá z variant má tak své pro a proti?
Logicky soukromník víc dbá na to, aby byl efektivní, lépe udržuje zařízení, optimalizuje provozní náklady. Městské společnosti často nechají většinu aktivit na najatém managementu a pak záleží na něm, jaký velký je jeho zájem zajistit nákladově efektivní provoz a společnost dále rozvíjet.

Jak drahou či levnou vodu v ČR vlastně máme? Jak jsme na tom ve srovnání s Evropou?
Naše ceny vody jsou na průměru Evropy. Ze srovnání 26 evropských zemí vyplývá, že průměrná výše vodného a stočného vyjádřená v € za metr krychlový nás řadí na 14. místo tohoto žebříčku. Mnohem důležitější je však otázka roční průměrné výše plateb za vodné a stočné, kde díky relativně nízké spotřebě pitné vody v ČR platíme 10. nejnižší částku za vodné a stočné. Když bychom pak vzali do úvahy i srovnání kupní síly mezi jednotlivými zeměmi, pak dokonce obyvatelé ČR platí 9. nejnižší částku za vodné a stočné.

V rámci odborných diskuzí byla zmíněna možnost zavedení zjednodušeného finančního modelu pro všechny vodárenské subjekty. Jaký je váš názor na toto téma?
V Plzni jsme finanční model používali a vypořádali jsme se s tím velmi dobře. Velkou výhodou je, že zajišťuje samofinancovatelnost. V kalkulaci je uvedena hodnota majetku a podle koeficientu samofinancovatelnosti je pak stanovena částka, kterou je nutné vybrat na jeho obnovu.

A poslední otázka: Jak je na tom vodárenství z hlediska lidských zdrojů?
Lidských zdrojů je ve vodárenství nedostatek. Proto při tradiční výstavě Vodovody a kanalizace (VODKA) plánujeme uspořádat takzvanou JOBku, kde mohou zaměstnavatelé i vysoké školy prezentovat potenciálním zájemcům svoji nabídku. Věříme, že to pomůže zatraktivnit zaměstnání v oboru.

Původní článek naleznete na serveru oVodarenstvi.cz