Blíží se volební čas, a tak nikoho asi nepřekvapí snaha politika zalíbit se. Základní poučka nejen politického marketingu říká, že sdělení musí být stručné, jasné a srozumitelné pro nejširší skupinu konzumentů. Z tohoto pohledu se Dešťovkou MŽP podařilo poučku naplnit měrou vrchovatou. Jenže je tu jeden „drobný“ háček, na který odpovědní úředníci MŽP při přípravě tohoto programu asi zapomněli.

Peníze, které v programu začali rozdávat, jsou penězmi veřejnými. Jsou to prostředky získané od daňových poplatníků. Jako takové by měly být vynaloženy maximálně efektivně a s péčí řádného hospodáře. A tady začíná hlavní problém. Již po zveřejnění prvních informací o programu začala odborná veřejnost upozorňovat na jeho nedomyšlenost. Marně. Nedotknutelná úřednická mašinérie MŽP již byla v pohybu, tak proč se zamýšlet nad hlasy odborníků.

Ani kapku nazmar, tak zní hlavní heslo programu, ale jaká bude skutečnost?
Na první pohled se zdá být záměr využívat dešťovou vodu logický a jako nástroj k předcházení jejímu nedostatku správný. Bylo by tomu tak v případě, kdyby MŽP podporovalo systémy k zachycování dešťové vody výhradně pro potřeby zalévání a zasakování. Bohužel podpora tímto směrem jde jen v jedné části programu. Další dvě části se zabývají podporou využití dešťové vody pro splachování WC a zálivku, nebo pro splachování v kombinaci s využitím tzv. šedé vody. Dopad této podpory je zcela nedomyšlený a přinese více problémů než užitku. Proč?
Další dvě části se zabývají podporou využití dešťové vody pro splachování WC a zálivku, nebo pro splachování v kombinaci s využitím tzv. šedé vody. Dopad této podpory je zcela nedomyšlený a přinese více problémů než užitku.
Odpověď musíme hledat v systému financování a plateb za pitnou vodu a zejména za vodu odpadní. Fakturační měřidlo neboli vodoměr zná každý, kdo odebírá vodu z veřejné vodovodní sítě. To samé měřidlo však poskytuje vodárenské společnosti údaj o produkci splaškových vod daného odběratele. V okamžiku, kdy začneme používat ke splachování dešťovou vodu, budeme do kanalizace vypouštět více vody než té změřené vodoměrem. Jinak řečeno, na ČOV bude přitékat voda, za kterou provozovatel ČOV nedostane zaplaceno! K čemu to povede je asi všem jasné – k dalšímu zdražení splaškové vody. Ale to je jen jeden z problémů.

Chtělo by se věřit, že tvůrci Dešťovky opravdu chtěli pomoci předcházet následkům sucha. Aby tomu tak bylo, musela by být srážková voda využita pouze pro zalévání, nebo přímo pro vsakování, neboť jen tak mohou být doplňovány zásoby podzemních vod. Srážková voda použitá na splachování se dostane do kanalizace a tou bez jakéhokoli dalšího využití odteče do nejbližšího toku a pak z území ČR. Je známým faktem, že jsme tzv. střecha Evropy a 95 % vod z našeho území odtéká. Chceme-li se adaptovat na vývoj klimatu a sucho s ním související, musíme maximální množství srážkové vody zadržovat a umožnit jí vsakovat. Proto by MŽP mělo podporovat systémy využívající odpadní vodu, to však asi není tak mediálně přitažlivé a voličsky lákavé.

Další problém, který nedomyšlená podpora způsobí spočívá v tom, že snížený odběr vody daný zapojením srážkových vod uvolní kapacity, které vodárenské společnosti postoupí dalším odběratelům, kteří do teď nemohli být připojeni na zdroje veřejného zásobování. Jestliže za takové situace nastane sucho, budou systémy splachování závislé na srážkové vodě vyřazené z provozu. Jejich majitelé se zcela logicky budou chtít vrátit k využívání pitné vody. V krajním případě pak může lokálně docházet k nedostatkům vodních zdrojů.

Dešťovka je nejen další promarněnou příležitostí MŽP udělat něco smysluplného, ale také ukázkové mrhání veřejnými prostředky, které mohly přinést efektivní adaptační opatření na klimatický vývoj.